Aniž bychom to kdy tušili, historie chovu špiců u nás začala vlastně už asi před 15 lety, kdy náš syn Jiří dostal jako desetiletý kluk od dědy štěně středního bílého špice.  Říkali jsme mu Ben – Beník. Sice neměl průkaz původu, ale na výstavách by určitě uspěl před dalšími konkurenty.  Byl totiž nádherný a hlavně krásně osrstěný.  Měl ohromnou hřívu (20 cm dlouhou srst).  Povahou byl jako asi všichni špicové – kamarádský k dospělým i dětem, mazlivý ale zároveň výborný hlídač.   Zvykli jsme si na něj, a když jsme po letech za něj hledali náhradu, jednoznačně padla volba zase na bílého středního špice. Tentokrát jsme již chtěli, aby štěně mělo průkaz původu. Hledali jsme poměrně dlouho a přitom jsme zjistili, že středních bílých špiců moc není.  Až jsme se po čase dostali k paní Burdové, která má CHS „Kačická říčka“.  Tam jsme si vybrali fenku jménem CETA.  To jsme stále ale nepočítali s tím, že budeme jezdit na výstavy.  Jenom jsme chtěli mít zaručený původ.  Jenomže z Cety vyrostla krásná bílá slečna a na radu paní Burdové jsme ji dovezli předvést na první klubovou výstavu  na Konopiště.  Uspěla jako velmi nadějná. Začali jsme postupně zjišťovat, co obnáší předvádění v kruhu, jaké jsou standardy, a na výstavy jsme se vydávali častěji.  Mezitím jsme zjistili, že Ceta se velmi pěkně a ráda předvádí v kruhu a stala se z ní nadšená cestovatelka. V době, kdy zakládáme tyto stránky, je česká junior šampionka, česká šampionka, klubová šampionka, česká grand šampionka a má splněny podmínky pro udělení titulu interšampionky.

Poradkyně chovu paní Bartušková nám v roce 2010 doporučila založit vlastní chovnou stanici a začali jsme hledat pro Cetu ženicha. Rovněž na doporučení poradkyně jsme nakonec vyjeli krýt do Německa, a to až k Hamburku, protože naším hlavním cílem bylo odchovat kvalitní vrh středních a hlavně bílých špiců z nepříbuzných rodičů. Jako krycího psa jsme vybrali Condora aus dem Norden (majitelka paní Irmgard Fischer).  Potom jsme s napětím čekali, jestli výlet byl úspěšný a zda budou štěňátka. Podle ultrazvuku jsme potom už věděli, že bude štěně jenom jedno. A opět jsme s napětím čekali, jestli bude opravdu čistě bílé, zda to bude fenka nebo pejsek a jestli to bude nakonec špic střední. Mnoho otazníků najednou.

15. 8. 2010 se narodila  ARISA z Kamajky. Byla celá bílá a dnes již víme, že to je střední špic.  Nemohli jsme se rozhodnout jinak, než že ji nikomu nedáme a necháme si ji. Je to naše bílá, přítulná princezna, která se někdy ale chová jako malá nezbedná dračice.
Obě fenky žijí na zahradě, mají svůj malý „pokojík“ ve zděné hospodářské budově,  který v případě potřeby je v zimě vytápěn. Je zcela na jejich rozhodnutí, zda se pohybují venku nebo si jdou odpočinout do svých pelíšků.

A proč „ z Kamajky“ ?

Chtěli jsme, aby název chovatelské stanice představoval spojitost s místem či událostí, v blízkosti našeho bydliště. Zároveň jsme chtěli, aby název byl nezaměnitelný a jedinečný.

Kamajka je krásné místo v přírodě – nenápadný vrch zarostlý lesíkem, ve kterém je malý bývalý lom zaplněný vodou. Je to přírodní památka, vzdálená asi 1 km od Nových Dvorů a je to bohaté a světově proslulé naleziště zkamenělin ze svrchní křídy. V ní představovala Kamajka ostrov, tvořený rulami kutnohorského krystalinika, který se v určitých obdobích ponořil a v prohlubeninách  horniny se tehdy ukládaly příbojové uloženiny. Ty obsahují mnoho zkamenělin mořských živočichů.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                  Leden 2012

Hledat
Archiv